PŘÍBĚHY FOTOLOVCE

        Tuláci kamenných pláží

 

 Konečně čtvrtek a čas na drobný výlet za kulíky. Informace, že ihned za městem je početná skupinka těchto drobných a pro „obyčejného" člověka nééé příliš známých ptáčků mě velmi potěšila. Pátá hodina odpolední se blíží a to je nejvyšší čas vyrazit. Slunce je blíž k horizontu a světlo není tolik kontrastní. Tohle jsou přesně ty příznivé podmínky, které jen trochu znalý fotograf vítá s otevřenou náručí.

  Obtěžkán fotobatohem, v ruce maskovací síť s úderem osmnácté hodiny jsem dorazil na místo. Rozhlédl se po okolí, ale kromě cákajících se cikánčat a čtyřech soustředěných rybářů žádného kulíka nebylo vidět. Sešel jsem tedy ke břehu. Hučící splav tlumil křik snědých chlapců a dopadající voda rozsévala do širokého okolí drobounké třpytící se kapičky. Asi sto metrů od  splavu se  řeka rozdělovala dvousetmetrovým ostrůvkem. To bylo místo, kde jsem předpokládal jejich pohyb.

  Přestože  jsou to poměrně nápadně zbarvení ptáčci, tak najít je v jejich přirozeném prostředí není vůbec jednoduché.  Jejich typická místa výskytu, jsou kamenité či písčité „pláže" poblíž řek či rybníků, kde loví drobný lezoucí i létající hmyz, ale také hnízdí.  Hnízdo tvoří mělký důlek v zemi či kamení a do něj snáší většinou čtyři vajíčka. Tak jako ptáci i vajíčka mají skvělé maskovací zbarvení a i při bedlivém zkoumání terénu jsou lehce přehlédnutelná. Dospělí ptáci jsou  velikosti kosa s hnědou vrchní částí těla a sněhobílým bříškem. Na hlavě má černou obličejovou masku a kolem obou očí žlutavě zbarvený proužek. Samec od samice je téměř k nerozeznání.

  Tak to by bylo k popisu a přiblížení života tohoto drobného bahňáka a zpět k příběhu.

  Pečlivě jsem mapoval okolí splavu a hledal sebemenší pohyb. Nikde nic.  „No, zkusím to ještě kousek po proudu" : říkám si jen tak pro sebe. Skřípění oblázků při každém došlápnutí mě lehce znervózňovalo, ale jiné vyhnutí nebylo. Břehy koryta Bečvy jsou zvýšené a zarostlé vysokou neudržovanou trávou, nebo souvislým lánem topinambur. Žlutě kvetoucích rostlin dorůstajících téměř dvou metrů.

  Už jsem byl téměř u konce „pláže", když v tom s hlasitým povykem něco vzlétlo a prosvištělo nízko nad hladinou kolem mě. Ano, byli to dva kulíci, po kterých jsem pátral. Vydal jsem se tedy nazpět ke splavu.Dosedli na zmiňovaný ostrůvek pár set metrů proti proudu. „Teď se ještě přebrodit a může se jít fotit" : prohodil jsem nahlas. Naštěstí období sucha bylo na vrcholu, takže hladina byla níže než obvykle. Po několika pokusech jsem stanul na protějším břehu, aniž bych nabral do holínek vodu. „Tak, tohle bych měl za sebou a teď se ještě úspěšně přiblížit k těm mrňousům": pobrukoval jsem si tak pro sebe a přitom uvažoval nad nejlepší strategií. Přece jen plocha to byla poměrně velká, a tak někde zalehnout a vyčkávat, jestli ke mně dojdou by se mohlo lehce minout účinkem. Přikrčen, jsem se tedy opatrně přibližoval k nic netušícímu páru. Právě probíhal svatební tanec samečka, který se před svou družkou chtěl ukázat v tom nejlepším světle. Podmínky pro focení naprosto ideální, tříštící se dopadající kapičky v pozadí i probíhající akce, vypovídající o námluvách těchto bahňáků. Jen ta vzdálenost, která nás od sebe oddělovala, bránila lepšímu snímku. Né, že bych byl kdoví jak daleko ( tak do devíti metrů ), ale na takto drobné ptáčky třístovka prostě nestačí. V naději, že samičkou zmámený partner nebude tolik ostražitý, jsem začal vzdálenost zkracovat. Neuspěl jsem…

  Naštěstí to bylo jen drobné popolétnutí. Dosedli do samé špice ostrůvku, tam kde jsem se přebrodil. To byla velká příležitost pro pořízení nějakého snímku. Opatrně jsem se doplazil k onomu místu a zalehl bez jakéhokoliv maskování na samý okraj břehu. Pokud je nějakým neopatrným pohybem nezradím, tak je téměř jisté, že se mým směrem vydají.

  Kdo alespoň trochu o kulících něco ví, ten pochopí moje utvrzení se ve zdařilost fotolovu. Pro ty co o těchto ptácích slyší poprvé se pokusím jejich chování v krátkosti přiblížit.

  Tihle drobní zavalitější opeřenci se živí drobným hmyzem, jak jsem psal výše. Především jsou to různé larvy, brouci a jiná havěť žijící v blátě, nebo mezi kameny u vodních toků či rybníků. I přes svou postavu to jsou velmi aktivní ptáci. Nejčastěji je lze spatřit na okrajích vodních ploch, kde se právě věnují sběru potravy. Svým ustavičným pobíháním kopírují břeh a hledají něco k snědku. A to je právě to, co fotograf může využít ve svůj prospěch…

  A už si to vykračoval jeden kulík ke mně. Přitisknutý k zemi s připraveným prstem na spoušti jsem čekal na vhodnou příležitost. Na pár okamžiků se přiblížil až na necelé tři metry, což mě docela překvapilo. Zřejmě u kulíků není zapotřebí příliš důkladné maskování. Stačí nejspíš v klidu zalehnout a nedělat prudké pohyby a tihle ptáčci se budou chovat naprosto přirozeně. Přesně tak se chovali i tihle dva. Každou chvíli zabořili zobáček mezi kameny, aby slupli nějakého neopatrného červíčka. Občas očkem mrkli na to podivné stvoření se zvláštní věcí mířící jejich směrem, ale v zápětí se opět věnovali lovu.  Tep se zrychloval, srdce bušilo jako o závod a já konečně zmáčknul spoušť. Další a další cvaknutí zrcátka a nově uložená data rychle přibývala. Sluníčko sice začaly neúprosně zakrývat mraky. Tmavé pozadí tvořící se, z odrazů olistěných keřů koziček a olší na hladině Bečvy. I tmavé, řasami obrůstající zaplavené kamení, to vše vedlo k prodloužení expozičního času. Přesto všechno za pomoci rýžového stativu jsem udělal sérii poměrně zdařilých fotek.

  Čas v jejich přítomnosti utekl  jako voda. Paprsky se marně snažily proplést skrze vysoké budovy nedaleké továrny a slunce ulehalo k nucenému spánku. Uveleben na velkém kameni omílaného neustálým proudění vody jsem hltal plnými doušky tu poklidnou večerní atmosféru. Rackové odlétali na svá nocoviště, kachny se uchýlily na druhý břeh k jezu a na ostrůvek dolétl nocovat ještě jeden pár kulíků. Cvrlikání lučních koníků pomalu utichlo.

  Večerní posedávání u vody má své čarovné kouzlo, o kterém by mohl vyprávět nejeden vodák či rybář…

  Odcházel jsem plný dojmů a těšil se na další brzké shledání. V hlavě se mi promítaly živé představy, jak by měly vypadat příští snímky. Počítal jsem s nafocení na hnízdě, v gejzírech tříštících se kapiček vody, případně se pokusit o nějakou letovku.

  Je více než jasné, že tohle minimálně do další sezóny zůstane pouze v mé fantazii. Druhý den se hladina Bečvy zvedla o několik metrů a příroda ukázala i druhou tvář. Rozsáhlé povodně na Moravě mé plány zhatily. Jenže vodní živel nebral jen představy, ale i životy, což je nenávratná tragédie. Bohužel tohle všechno je důsledek nešetrného zacházení s přírodou a pokud se nepoučíme z vlastních chyb obdobná neštěstí budou narůstat. Važme si proto přírody, jelikož to je to nejcennější co máme. Ať chceme nebo nechceme, jsme součástí přírody a jakýkoliv boj s ní je předem prohraný…

  Snad rok uplyne, jako ta velká voda a já budu mít to štěstí prožít další neopakovatelné chvíle ve společnosti těchto tuláků.

Lamaservis DĚKUJI ZA SHLÉDNUTÍ TĚCHTO STRÁNEK A BUDU RÁD,KDYŽ SE ZASE NĚKDY VRÁTÍTE
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one