PŘÍBĚHY PTAČÍ KOLÉBKY II.

         Létající drahokam

  Den jako vymalovaný a já konečně chvíli toho volného času jen a jen pro sebe.Na tuhle chvíli jsem dlouho čekal a bylo třeba ji jak se patří využít. Oblečen do maskáčového obleku a obtěžkán výbavou pro tyhle chvíle jsem vyrazil s úmyslem opustit na chvíli „civilizaci“ a načerpat síly do dalšího pracovního shonu.

  Nestačil jsem ani dorazit za hranice města a mou pozornost upoutal průlet drobného pestrého opeřence. Za hlasitého pískotu prosvištěl těsně na třpytící se hladinou řeky a usednul u protějšího břehu na větev uschlé jívy. Chvíli nastavoval své tělo paprskům slunce, ale opravdu jen malou chvíli. Z ničeho nic se jako střela vrhnul do klidně si tekoucí řeky, až se tisíce kapiček vody rozlétly do okolí. Zmizel pod rozčeřenou hladinou , ale než se stačila za ním zavřít, opět se vynořil a s úlovkem se ztratil ve strmém, ne příliš vysokém břehu. To byl první vážnější impuls k tomu, abych se na tomto místě zdržel déle.Netrvalo dlouho a tento překrásný ptáček byl venku a opět na „své“ oblíbené větvičce.

  Ano, je tu řeč o jednom z našich nejhezčích a nejpestřejších ptáků o ledňáčku říčním. Milovníci přírody ho také s oblibou nazývají „létající drahokam“. Tahle přezdívka ho vystihuje nad míru přesně. Jeho tyrkysově lesklá záda, rezavě červené bříško a bílé skvrny po stranách z něj dělají hotového krasavce.

  Zvědavost a touha pořídit nějaký ten pěkný snímek mi nedal a já se vydal na protější stranu řeky Bečvy. Díky nedalekému mostu to nebyl zas až takový problém se suchou nohou dostat na druhý břeh. Blížil jsem se opatrně k místu, ale i přes veškerou snahu mě ledňáček zpozoroval již z dálky a při hlasitém povyku „titititi“ odletěl po proudu pryč. Probojoval jsem se tedy vysokou neudržovanou trávou k místu předpokládané nory a s velkou radostí ji opravdu našel. Asi metr nad zemí byl malý otvor a v těsné blízkosti ještě další dva. Čerstvě vyhrabaná hromádka hlíny a trus na okraji vchodu mě ubezpečila o právě probíhajícím hnízdění.

  Jen co jsem stačil zalehnout do trávy, z nory vylétla samice a usedala asi o deset metrů dál po proudu na spadenou suchou větev. Maskován do sniperské šály a spletené trávy jsem čekal. Přesto marně. Moje přítomnost ji nejspíš natolik znervózňovala, že né a né se přiblížit. Nerad, ale bylo nutné se vzdálit. Alespoň cestou jsem pořídil pár snímků mladého nebojácného kasáka, který poskakoval v trávě a sháněl něco dobrého k snědku.

  Bylo jasné, že na mou přítomnost je budu muset pozvolna připravovat, abych neohrozil případné opuštění snůšky. Mé návštěvy se opakovaly zhruba obden a to vždy jen na nezbytně dlouhou dobu. Postupem času jsem setrvával na místě déle a déle a i ostych ledňáčka trochu opadnul. Nejprve posedával po okolních větvích v okruhu dvaceti metrů a několikrát se snažil přistát na „svou“ oblíbenou větev přímo před ústí vletového otvoru nory. Přece jen jsem byl tak blízko, že i sebemenší pohyb mě zradil a sameček nedosedl a odlétal na bezpečnější místo. Nakonec jsem díky jedné náhodě změnil na čas stanoviště. Usídlil jsem se přímo nad noru a vyčkával příletu. A tady se odehrál můj první opravdový wildlife snímek. Ten odstartoval můj směr kudy se chci jako fotograf ubírat.

  Větvička se zachvěla a jako mávnutím čarovného proutku se na ní objevil ledňáček. Přestože jeho nervozita byla znát, dovolil mi tento gentleman čtyři snímky. Vím, že nejsou ve všech směrech dokonalé, ale jsou první…

  S pocitem prvního úspěchu jsem se navracel k domovu. Stahující mračna a zvedající se vítr byl jasnou předzvěstí pořádné bouřky. Nestačil jsem ujít ani deset metrů, když v tom se spustil takový liják, že jsem byl v tu ránu mokrý až na kost. Naštěstí fototechnika byla pečlivě uschována, jinak by to byl možná na dlouhou dobu i snímek poslední. Ale ani takové počasí mi nemohlo pokazit tu radost z prvního opravdového fotografování ve volné přírodě.

  Navracel jsem se tam pravidelně ještě několik týdnů a chvíle strávené s těmito „létajícími drahokamy“, se mi vryly do paměti nejspíš na celý život. Podařilo se mi získat ještě několik méně, či více zdařilých záběrů a snad příští rok s výkonnějším objektivem se tu opět setkáme…

 


20.10.2008 13:58:06
vlastimil.hor
Lamaservis DĚKUJI ZA SHLÉDNUTÍ TĚCHTO STRÁNEK A BUDU RÁD,KDYŽ SE ZASE NĚKDY VRÁTÍTE
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one