PŘÍBĚHY PTAČÍ KOLÉBKY

             Nevydařený pokus

   Jednou jsem se rozhodl,že si zase vyjdu do přírody.Obloha byla blankytně modrá bez jediného mráčku.Jen slunce roztahovalo své paprsky do širokého okolí a ještě více vysušovalo již tak vyprahlou krajinu.

    Tři týdny nespadla jediná kapka a na polní cestě, po které jsem právě kráčel se zvedala mračna prachu. Vánek si jen tak pohrával s lístky ve větvích a tiše ševelil v korunách stromů.Kdejaký vrabčák se schovával ve stínu větví,aby unikl nesnesitelnému horku a bez obvyklého štěbetání čekal na spásný večer.Jen ještěrka spokojeně odpočívala při okraji cesty na velkém plochém kameni a pohlcovala paprsky,které se třpytily na jejím zelenkavém těle.Ani se neobtěžovala zmizet,když jsem kolem ní procházel.Ležela dál nehybně,jen mrskala svým rychlým jazýčkem sem a tam a svýma bystrýma očkama pokukovala,kdo že se to objevil v její blízkosti.

   Došel jsem na louky.Můj náhlý příchod uvítaly čejky hlasitým pokřikem a kroužily nade mnou,jako zběsilé.Jistě tu měly hnízda a já je vyrušil.Považovaly mě za nevítaného hosta a patřičně mi to dávaly najevo. Po mém odchodu čejky utichly a usedly do trávy.Prodíral jsem se vysokým porostem,který mi sahal téměř k pasu a s patřičným úsilím pokračoval kupředu. Přede mnou vylétla samice strnada rákosního a v mžiku zmizela opodál v šípkovém keři.Odtud se ozvalo krátké úsečné „tyry,tyry“a tím naše setkání bylo u konce. Došel jsem na místo odkud samice vzlétla a rozhrnul hustý porost lučních travin.Na zemi leželo hnízdo s pěti hnědými tmavě kropenatými vajíčky.Jen dvacet kroků od hnízda byla další snůška.Pokračoval jsem v chůzi.Ze země tu a tam vzlétla březňačka nebo čejka.Cestou mě doprovázel samec ťuhýka obecného,který vždy jen popolétl o pár keřů dál a tak to opakoval pořádný kus naší společné cesty..Kolem dokola poletovali sem a tam bramborníčci hnědí a prozpěvovali si veselou písničku.Z rákosí se ozývali rákosníci proužkoví a moudivláčci lužní.Všude bylo spousta pestrobarevných motýlů,kteří dokreslovali tu nádheru. Bylo tu vidět i poštolku,která se třepotala ve vzduchu a jakmile spatřila hraboše nebo nepozornou myšku,spustila se střemhlav k zemi a v mžiku odlétala s úlovkem na nedalekou olši.Tam měla až na samém vrcholku postavené hnízdo a v něm nejspíš několik mláďat,které hladově čekaly na chutné sousto.

   Došel jsem až k Prosenskému rybníku.Již z dálky byl slyšet hlasitý křik racků a z nedalekého ostrova doléhaly hluboké chraplavé zvuky volavek.Dalekohledem jsem pozoroval třpytící se hladinu a její přilehlé okolí.Po druhém břehu se procházel čáp a svým dlouhým červeným zobákem lovil nepozorné rybky a jinou vodní havěť.Drobné vlnky narážely do břehu a pomalinku podemílaly mladé stromky podél samého okraje. Nad vodou létali jako šipky rybáci černí a vyčkávali,až nějaká neopatrná rybka připluje k hladině.Vtom jeden z rybáků přitiskl svá křídla ke svému tělu a jako torpédo se vrhl pod hladinu.V mžiku se vynořil se svým úlovkem v zobáku a ani nestačil vzlétnout a již ho obklopilo pár racků chechtavých,kteří se snažili ho okrást o právě ulovenou kořist.Za hlasitého křiku jej pronásledovali až k druhému břehu,kde se mi ztratili z očí. Ještě chvíli jsem pozoroval ladný a rychlý let zbylých rybáků a obdivoval jejich akrobatické kousky.Na hladině se pohupovali na drobných vlnkách poláci velcí a chocholačky.

   Od rybníka jsem se vracel přes místní říčku Strhanec zpátky na louka.Náhle jsem spatřil dravce,který majestátně kroužil vysoko nad stromy.Nebyl to jestřáb,ani krahujec,ba ani silueta káněte kterou vidívám často kroužit nad našim domem.Nikdy před tím jsem podobného ptáka neviděl,ale bylo mi jasné s kým mám tu čest.Byl to moták pochop.Bez jediného mávnutí křídel se nechal unášet vysoko v oblacích a neslyšně pozoroval okolí.Na pár okamžiků se mi ztratil v ostré záři odpoledního slunce,ale opět se objevil,aby se mohl ukázat všem přítomným s kým mají tu čest.Předváděl se,jako by tušil,že veškeré soustředění patří právě jemu.

   Vládlo tu ticho,jen tu a tam zanotoval svou písničku rákosník.Z nenadání z rákosí vzlétla i pochopí samice.Šel jsem se ihned na to místo podívat.Prodíral jsem se hustým rákosím po kotníky ve vodě a odháněl hejno komárů.Porost byl každým krokem hustší a hustší.Najednou jsem spatřil na zemi velké hnízdo vyrobené z rákosových stonků a vystláno peřím.Ležely v něm čtyři bělavá kulovitá vajíčka.S překvapením nad nečekaným objevem jsem zíral na tu nádheru a nemohl uvěřit,že na vlastní oči vidím dravčí hnízdo i s plnou snůškou.Okamžitě se mi začaly honit v hlavě myšlenky,jak pokračovat v pozorování těchto nečekaný osadníků.Problém byl,abych nenarušoval natolik jejich soukromí,že by to ohrozilo průběh hnízdění.Nad hlavou se mi ozval nervózní křik samice a já pochopil,že je čas se vytratit.Ubíral jsem se tedy zpět k domovu a šťastný ze zážitku nevnímal štípance hladových komárů ani ostré hrany rákosu,který se zařezával do kůže při neopatrném pohybu.Konečně jsem vstoupil na suchou zem a za pár desítek minut byl doma.Večer jsem blaženě usnula s pocitem skvěle prožitého dne.

   Za týden jsem se šel podívat,jak pokračují v hnízdění.Jakmile jsem došel k blízkosti sedící samice v momentě zaregistrovala mou přítomnost.Roztáhla křídla a v okamžiku se vznesla jediným mávnutím nad rákosí.Několik mocných temp jí vyneslo vysoko nad koruny okolních stromů.Využil jsem chvíle a šel se podívat k hnízdu.S radostí jsem zjistil,že přibylo ještě jedno vejce.Chopil jsem se fotoaparátu a několikrát zmáčknul spoušť,abych si obohatil své poznámky i nějakými obrázky.Nevím,jak dlouho bych se díval na tu nádheru,kdyby se nade mnou opět neozvala samice a neupozornila,že nejsem vítán.Nedalo se nic dělat.Musel jsem co nejrychleji odejít.

   Jakmile jsem se starostlivé pochopí mámě ztratil z dohledu,opatrně se v kruzích snesla k hnízdu.Nekonečně dlouhé dva týdny uplynuly a já se opět vydal zkontrolovat,jak se pochopům vede.Batoh se naplnil potřebnou výzbrojí a já mohl vyrazit.Ranní paprsky slunce se draly skrze mlžný opar a předpovídaly krásný slunečný den. Cesta rychle ubíhala a za chvíli jsem míjel poslední stavení na konci dědiny.Ještě přeskočit potok a hup do vysoké trávy.Šplouchnutím vody jsem vyrušil březňačku ukrytou v rákosí a ta s hlasitým „ga,ga,ga,ga“ odlétla směrem k rybníku.Díky mé neopatrnosti a hlasitému nadávání kachny se dovědělo o mě celé okolí.Zpovzdálí byly slyšet nervózní pokřik čejek a od rybníka doléhal pokřik všudypřítomných racků.Po asi dvoukilometrové chůzi vysokou trávou a hustým orobincem jsem dorazil do blízkosti dravčího hnízda.Větvička pod nohou zapraskala a byl jsem již dnes podruhé prozrazen. Rákosí se rozevřelo a za hlasitého křiku odtud vylétla samice.Zamávala křídly a v mžiku se vznesla nad stromy.Několik kroků a byl jsem u cíle.Čekalo mě tu velice milé překvapení.V hnízdě se choulily tři mláďata a mezi nimi ležely zbylá dvě vajíčka.

   Při příští návštěvě mě vítali né tři,ale hned všech pět hladových krků a to včetně nejmenšího novorozence.Rozdíl ve velikosti byl značný a příliš šancí jsem tomu nejmladšímu nedával.Ovšem čas ukázal,že je to velký bojovník a „prcek“,jak jsem mu začal říkat,rostl jako z vody a pomalu své vrstevníky doháněl.Rodiče se o své potomky velmi dobře starali a zanedlouho jim bylo hnízdo těsné.Bílé prachové peří začalo ustupovat a mlaďochům se objevovala nepravidelně po celém těle hnědá pírka.Při jakémkoli větším přiblížení k hnízdu junioři lehali na záda a vystrčenými pařáty sekali po mně.Bylo to obdivuhodné s jakou odvahou se pouštěli na mnohem většího „protivníka“.

   Po dalších třech týdnech jsem se opět zašel podívat,jak pochopi povyrostli.Cestu jsem si prodloužil o nějaký ten kilometr přes řeku Bečvu,abych se podíval na hnízdící ledňáčky.Již z dálky jsem slyšel samcův pronikavý hvizd „tytýty“ .Prodral jsem se vysokými stvoly topinambur,které lemovaly okolí břehu a zalehnul na pouhé dva metry od oblíbené ledňáččí větve.Za pár minut dosednul i s rybku,se kterou vzápětí zmizel v noře.Ale o tom zase až v dalším povídání…… .

   Odplížil jsem se ze svého úkrytu a po pár desítkách metrů sešel k zátočině na naplavenou kamennou „pláž“.Vyhrnul si kalhoty a chvíli se brouzdal ve vodě. Po břehu pobíhal kulík říční a rejdil zobákem pod kamínky a hledal něco k snědku.Byl neskutečně hbitý a pěkně neposedný. Nepostál chvíli na jednom místě.Poodběhl o pár centimetrů dál,zabořil zobák do písku a rejdil s ním,než nějakou larvu neulovil.Opět poodběhnul a tak se to opakovalo stále dokola.Když již prozkoumal pěkný kus břehu s melodickým „tují-tují“ vzlétl, aby o pár desítek metrů dosedl a pokračoval ve sběru potravy.Osvěžený vodou jsem se oblékl a zahalen maskovací sítí jsem se snažil přiblížit ke kulíkovi co nejblíže.I přes zdánlivé zabrání do hledání něčeho dobrého,byl velmi ostražitý a jen s velkou námahou se mi dařilo zkracovat vzdálenost mezi námi.Plížením,plazením vpřed s připraveným fotoaparátem a prstem na spoušti jsem se dostal na pouhých pět metrů od tohoto neposedy.Světlo v danou chvíli příliš nepřálo,ale přesto pár snímků jsem udělal.Stahující se mračna a dusno nevěstily nic dobrého. Abych stihnul ještě to, kvůli čemu má maličkost vyrazila do přírody,bylo načase tohle setkání ukončit. Maskování sklouzlo v mžiku ze mě na zem a kulík s křikem odlétl na druhý břeh. Z obavy ze zhoršujícího se počasí jsem upaloval za mými dravci.Po vzoru Amerických indiánů chvíli poklusem a chvíli chůzí jsem zanedlouho stanul u cíle.

   Vládlo tu hrobové ticho. Jindy již samice vzlétla,ale nyní se nepohlo ani stéblo.V dálce si dva zajíci hráli na honěnou a z nedalekého křoví vylétla straka i se svými odrostlými mláďaty.Nade mnou létali rorýsi a lovily poletující hmyz.Bylo mi divné,že nikdo nereagoval na mou přítomnost v tak těsné blízkosti hnízda.Tak jako vždy po kotníky a místy po kolena ve vodě se prodíral hustým rákosím a s nedočkavostí se těšil na další setkání. Poslední stébla rákosí,která mě oddělovalo od místa se rozestoupila.

   V tom můj pohled sklouznul tam,kde naposled byly ti roztomilí pochopí junioři a já zůstal stát jako opařený.Hnízdo bylo prázdné.Nemohl jsem uvěřit,že celé to snažení těchto nádherných ptáků přišlo vniveč.Schylující se bouřka neodradila mé pátrání co se tu vlastně mohlo stát a já neúnavně prolézal křížem krážem a doufal,že je někde najdu schované v téhle džungli.

   Hnízdo bylo z části zbořené a okolí dosti poničené,což napovídalo o možném pachateli. Přesto jsem si celou dobu říkal,že naděje umírá poslední.Bohužel mé čekání bylo marné.Pochopi nepřilétali.

05.06.2008 23:49:41
vlastimil.hor
Lamaservis DĚKUJI ZA SHLÉDNUTÍ TĚCHTO STRÁNEK A BUDU RÁD,KDYŽ SE ZASE NĚKDY VRÁTÍTE
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one